Je brzo ráno a my jedeme na papoušky. V džungli jsou místa, kterým se říká colpas, kam každé ráno létají papoušci a zobou ze skály jíl. Proč jíl? Je zásaditý a pomáhá jim trávit semena, kterými se běžně živí. Jedeme opět lodí a je docela frišno a když dojedeme ke colpas, kromě tří turistů tam není jediný papoušek. Nevadí, další colpas je jen kousíček odtud a tam se to jen hemží zeleno-modrými papoušky. Naše loď stejně jako další s jinými návštěvníky korzují kolem a když se shodujeme, že jsme přepapouškovaní, míříme zpátky do lodge.
Máme před sebou krátké odpoledne u bazénu, já s Alešem jedeme do centra koupit místní SIM kartu. To byste nevěřili, jaký je to problém. V pobočkách operátorů trvá vše hrozně dlouho, ceny za internet nemají příznivé vzhledem k velikosti datových balíčků a nakonec zjistí, že mi SIM kartu nemůžou prodat, protože systém nebere číslo mého pasu. Náš řidič Felix mi nabídne, že to koupí na sebe a to už jde. Zdrželi jsme se ve městě asi o dvě hodiny déle, než jsme čekali a volám do lodge Wadee, jestli by nepřipravila ještě večeři, že už ji ve městě před odjezdem nestihneme, ta nám ráda vyhovila a my přijeli akorát na večeři. Voláme ještě na American Airlines, protože Radim je už třetí den bez batohu, který mu ztratili asi někde na přestupu v Americe. Stále po něm nejsou ani stopy.
Loučíme se s Wadee a Donaldem, kteří nás ve svém Anaconda Lodge hostili na výbornou a kdykoliv se sem budeme rádi vracet. Na autobusovém terminálu se jdeme checknout, lístky do Cusca jsem obstaral již včera. Kromě pasu si nás i filmují. Vybral jsem populární společnost Cruz del Sur, která má pohodlné autobusy s dostatkem místa. Je to 10 hodinový noční přejezd a chci, abychom do Cusca přijeli odpočatí.
Z prakticky nulové elevace míříme do města položeného 3200 metrů nad mořem a je to znát jak na klesající teplotě, tak i jinak. Než si tělo zvykne na vyšší nadmořskou výšku, může mít bolesti hlavy, nechuť k jídlu, nevolnost a zvracení. Nechme se překvapit, jak to na nás zapůsobí, až ráno do Cusca dojedeme.
Teda takto dramatizovat batoh. Důležité sdělení je – chystáte-li se do džungle, vystačíte si s příručním zavazadlem 😉
Když jsme u toho, Luboš vyrazil teď do Kambodži jen s ledvinkou :)))