Ve tři ráno mně budí Klárka, která k nám přišla do pokoje, že prý Diance je velmi zle, strávila celou noc na toaletě (hezky řečeno) a její léky vůbec nezabírají. Nu tož ji dávám na uvítanou dvojí balení smecty a pokud by to do rána nezabralo, tak s prášky přitvrdíme. Když odejde, moje mysl dumá nad tím, z čeho jí může být špatně a z nenadání sám cítím potřebu onu místnost navštívit, v důsledku nic extrémního.
Ráno počítáme škody. Di je po neprospané noci KO, Johnnyho bolí v krku, Oňa kašle, Dan a Petr cítí pohyby ve střevech, jenom Klárka, Lenka a já jsme víceméně v pohodě. Za takových podmínek neváhám vyhlásit den volna, klidu a regenerace a jde se do poblízké lékarny. V lékarně si všichni něco malého nakoupíme, a protože lékarník byl milý pán, děláme si s ním fotku 🙂
Kdo chce zůstává na pokoji, kdo se cítí dobře sedí na terase hotelu a pije rum. No kidding. Petr nám dlužil flašku rumu za naši trpělivost, když jsme s ním šli nakupovat mobil, tak koupil flašku rumu, kolu a kostky ledu jako zadostiučinění :-). A tak jsme si celý den popíjeli cuba libre a klábosili. Docela veget na to, že to byl jeden z posledních dnů v Thajsku. Sice by člověk ještě rád někam vyjel, podíval se, prozkoumal, ale v takovém stavu skupiny to dnes prostě nešlo.
Taky jsem začal přemýšlet nad tím, co budu dělat, když expedice skončí, protože jsem měl letenku s návratem do Prahy o deset dní později než holky. Naštěstí jsem našel levnou zpáteční letenku z Bangkoku do Jakarty v Indonésii (2000 Kč), napsal jsem známé, že ji navštívím a můj další osud byl takto vyřešen (PS: v tom rumovém opojení jsem si zapomněl ověřit jaké je v Jakartě počasí – když jsem později přiletěl, uvítalo mně období dešťů a 5 metrové záplavy v některých čtvrtích Jakarty, ups :-))
Odpoledne, když už slunce polevilo a nebyl takový „hic“, jsme se hecli. Musíme přeci někam vypadnout, celý den na terase hotelu prostě hnípat nemůžeme. Ve složení Lenka, Oňa, Klárka, Petr a já jdeme pěšky do centra Phuketu, avšak občas se ohlédnu za sebe, jestli náhodou nepojede nějaký tuktukář, protože se nám podél rušné silnice nechce jít. Nakonec jeden staví, smlouvám cenu 50 bátů tj. 10 bátů za osobu a řidič nás sveze asi tak 1,5 kilometru.
Když vystoupíme, dávám mu za nás všechny 50 bátů, na které řidič zírá jako tele na nová vrata. Gestikuluje, že je to málo, že chce pajsku za osobu. To zase gestikuluju já, že snad spadl z vesmíru, ať na to zapomene a odcházím, dostal přeci férovou thajskou cenu. Za to nemůžu, že na jihu Thajska se sluní milión turistů neznalých místních poměrů, kteří zaplatí jakoukoliv cenu. Říkám si, že kdyby tuktukář se odhodlal stropit nějakou větší scénu, půjdu si to s ním vyjasnit na turistickou policii.
Jdeme si hned půjčit motorky, ať jsme na zítřejšek nachystaní. Zítra máme v plánu poslední velký výlet. Půjčujeme 3 motorky za 200 bátů na den a jdeme se podívat k moři. Už je večer, tak nevidíme nic jenom čerň, raději si proto dáme něco k jídlu na poblízkém marketu. Když jsem se ptal našeho pronajímatele motorek, kam můžeme ještě večer v Phuketu vyrazit, doporučil nám jednu vyhlídku, tak tedy pádíme tam. Není to daleko, snad nějakých 15 minut cesty. Nahoře se nachází elegantní restarace s vyhlídkou na celé město Phuket. Pěkné to bylo.
Napsat komentář