Kdo by čekal, že nás v Thajsku probudí zima? Ale je to tak. Jsme v horách a na severu a poránu tady je okolo deseti stupňů. Holky jsou jak jinak než u stolu a už snídají míchaná vajíčka. Tajně je obdivuju každé ráno, že jsou tak brzo venku z pelechu a vypadají tak k světu 🙂 Po snídani vyndáme či přendáme věci z batohu, co nebudeme potřebovat a necháme si je odvézt do kanceláře, abychom s sebou nesli jen to důležité. Našemu průvodci se záda nezlepšila a tak s námi půjde mladý Ayo a dva jeho asistenti. Ayo vypadá velmi sympaticky a má možná ještě lepší angličtinu než původní průvodce, tak jsme rádi a kolem desáté vyrážíme vstříc dobrodružství.

IMG_1916

První hodinu jdeme po asfaltové cestě, to zase takové vzrušení není. Ale Ayo nám to zpříjemní výrobou čepky, kterou by nám Večerníček mohl závidět. Zamotal list banánovníku a dílo bylo na světě. Vydrželi jsme v tom půl hodinu, pak jsme to postupně „ztráceli“, protože se nám v tom hrozně pařila hlava.

IMG_2481První zastávka byla u hezkého vodopádu, ale i když jsem s focením spěchal, abych nezdržoval, stejně se na mě čekalo. Fotky ale i tak dopadly solidně.

Konečně vstupujeme do horské džungle. Všude kolem nás banánovníky a vzrostlé bambusy. Věděli jste, jak rychle roste bambus? Tipněte si. Kdo tipoval 4 metry za týden, má u nás malé nevýznamné plus. Ale ruku na srdce, tohle nikoho ani nenapadlo, že? 🙂

Procházíme 200 metrovým úsekem plným bahna s občasnými kládami přes bláto, tak vzpomínáme, jaké bylo chodit na základce po kladině, ale dřív nebo později se většina bahna neubránila. Di dokonce zahučela do nějaké dírky a ztratila sluneční brýle a trochu pochroumala foťák, který ale nakonec začal znovu fungovat. Šli jsme dál podél potoku, několikrát ho překračovali až jsme po třech hodinách došli k místu, kde se bude konat krmení našich (stále) hladových krků.

To, co nás čekalo v další hodině bylo dechberoucí.

IMG_2515Nejprve nám ukázali, jak získat pitnou vodu z bambusu. Bambusy mají několik článků a některé z nich v sobě mají až litr vody. Stačí článek s vodou naseknout a vodu třeba bambusovým brčkem vysát.

Mezitím, co jsme pili z bambusu, asistenti pokáceli a přitáhli několik bambusových kmenů a z těch nám udělali krásné hrnky a hůlky dokonce i s vyřezaným ornamentem.

K jídlu nám připravili čínskou polévku s vajíčkama a uvařeným salátem – salát vařili jak jinak než v bambusu a polévku uchovávali v banánovém listu a my si pak odebírali k nám do hrnečku. Nechybělo ani čerstvé čili a vajíčková omeleta servírovaná z bambusu. Seděli jsme dokola na banánových listech a hodovali. Jako desert čerstvé ovoce, co víc si přát?! Bylo to opravdu moc moc dobré a bylo toho víc, než jsme dokázali spořádat. A to jsme si mysleli, jak ty tři dny budeme tak trochu o hladu – vůbec ne!

IMG_1919

Když nám po jídle trochu slehlo, šli jsme k nedalekému potoku zkusit ulovit nějaké rybičky. V podstatě to dělají tak, že zahradí jedno rameno a pak v bahně hledají, co tam zůstalo. Našli jsme tak kraba a nějaké malé rybičky.

Dále jsme se vypravili na závěrečné dvě hodiny dnešní části treku až jsme došli k místě noclehu. Byla to chatka s prkennou podlahou asi 40 cm nad zemí a střechou z uschlých listů banánovníku. Než jsme se porozhlídli po okolí, kluci nám už začali připravovat večeři.

IMG_2569Byla tu i možnost postavit si vlastní příštřeší a tu jsem jako velký přiznivce pořadů o přežití v divočině musel využít, mými stavebními materiály byly bambus a banánové listy. Hodně listů padlo na podestýlku, spolu s nimi nějaké suché bambusové listy a zbytek šlo na střechu. Trvalo mi to asi 4 hodiny, ale ke konci jsem vybrousil styl a příště by to bylo rychlejší.

Jeden z průvodců dokonce odpoledne prakem trefil ptáčka, tak ho vzal, oškubal a ugriloval a ani se s námi nepodělil. Věděl stejně dobře, že by mu pak z chudáčka ptáčka nic nezbylo.

Že jsme česká skupina se poznalo podle toho, že jsme poprosili průvodce, aby nám sem přivezli basu piv. Inspirovala nás jedna basa vypitých, která se povalovala u stromu. V džungli ale nic není problém a za chvíli jsme již všichni chlemtali changa 🙂

IMG_2582Večeře se podobala obědu, ale měli jsme navíc vepřové a čili s rozdrceným krabem, kterého jsme odchytli odpoledne, občas čili zakřupalo a polévku. Večer jsme se připravili ke spánku – dostali jsme deky a tenké matrace pod sebe a kolem nás se natáhla moskytiéra. Já to měl jednodušší – jednu deku pod sebe a jednu přes sebe a musí to stačit.

Džungle byla překvapivě tichá, sem tam cosi zaskřehotalo nebo proběhlo suchým listím, ale věděli jsme, že v této části moc zvířat není a jediné, na co si dávat pozor jsou v noci hadi a štíři, kteří by mohli zalézt do boty.

1 komentář
  1. Nádhera, kucíí, sleduju, že jste si to všichni moc užili a tak to má být! Palec nahoru! 🙂

Napsat komentář