Skvělý trek v horské džungli

Kdo by čekal, že nás v Thajsku probudí zima? Ale je to tak. Jsme v horách a na severu a poránu tady je okolo deseti stupňů. Holky jsou jak jinak než u stolu a už snídají míchaná vajíčka. Tajně je obdivuju každé ráno, že jsou tak brzo venku z pelechu a vypadají tak k světu 🙂 Po snídani vyndáme či přendáme věci z batohu, co nebudeme potřebovat a necháme si je odvézt do kanceláře, abychom s sebou nesli jen to důležité. Našemu průvodci se záda nezlepšila a tak s námi půjde mladý Ayo a dva jeho asistenti. Ayo vypadá velmi sympaticky a má možná ještě lepší angličtinu než původní průvodce, tak jsme rádi a kolem desáté vyrážíme vstříc dobrodružství.

První hodinu jdeme po asfaltové cestě, to zase takové vzrušení není. Ale Ayo nám to zpříjemní výrobou čepky, kterou by nám Večerníček mohl závidět. Zamotal list banánovníku a dílo bylo na světě. Vydrželi jsme v tom půl hodinu, pak jsme to postupně „ztráceli“, protože se nám v tom hrozně pařila hlava.

První zastávka byla u hezkého vodopádu, ale i když jsem s focením spěchal, abych nezdržoval, stejně se na mě čekalo. Fotky ale i tak dopadly solidně.

Konečně vstupujeme do horské džungle. Všude kolem nás banánovníky a vzrostlé bambusy. Věděli jste, jak rychle roste bambus? Tipněte si. Kdo tipoval 4 metry za týden, má u nás malé nevýznamné plus. Ale ruku na srdce, tohle nikoho ani nenapadlo, že? 🙂

Procházíme 200 metrovým úsekem plným bahna s občasnými kládami přes bláto, tak vzpomínáme, jaké bylo chodit na základce po kladině, ale dřív nebo později se většina bahna neubránila. Di dokonce zahučela do nějaké dírky a ztratila sluneční brýle a trochu pochroumala foťák, který ale nakonec začal znovu fungovat. Šli jsme dál podél potoku, několikrát ho překračovali až jsme po třech hodinách došli k místu, kde se bude konat krmení našich (stále) hladových krků.

To, co nás čekalo v další hodině bylo dechberoucí.

Nejprve nám ukázali, jak získat pitnou vodu z bambusu. Bambusy mají několik článků a některé z nich v sobě mají až litr vody. Stačí článek s vodou naseknout a vodu třeba bambusovým brčkem vysát.

Mezitím, co jsme pili z bambusu, asistenti pokáceli a přitáhli několik bambusových kmenů a z těch nám udělali krásné hrnky a hůlky dokonce i s vyřezaným ornamentem.

K jídlu nám připravili čínskou polévku s vajíčkama a uvařeným salátem – salát vařili jak jinak než v bambusu a polévku uchovávali v banánovém listu a my si pak odebírali k nám do hrnečku. Nechybělo ani čerstvé čili a vajíčková omeleta servírovaná z bambusu. Seděli jsme dokola na banánových listech a hodovali. Jako desert čerstvé ovoce, co víc si přát?! Bylo to opravdu moc moc dobré a bylo toho víc, než jsme dokázali spořádat. A to jsme si mysleli, jak ty tři dny budeme tak trochu o hladu – vůbec ne!

Když nám po jídle trochu slehlo, šli jsme k nedalekému potoku zkusit ulovit nějaké rybičky. V podstatě to dělají tak, že zahradí jedno rameno a pak v bahně hledají, co tam zůstalo. Našli jsme tak kraba a nějaké malé rybičky.

Dále jsme se vypravili na závěrečné dvě hodiny dnešní části treku až jsme došli k místě noclehu. Byla to chatka s prkennou podlahou asi 40 cm nad zemí a střechou z uschlých listů banánovníku. Než jsme se porozhlídli po okolí, kluci nám už začali připravovat večeři.

Byla tu i možnost postavit si vlastní příštřeší a tu jsem jako velký přiznivce pořadů o přežití v divočině musel využít, mými stavebními materiály byly bambus a banánové listy. Hodně listů padlo na podestýlku, spolu s nimi nějaké suché bambusové listy a zbytek šlo na střechu. Trvalo mi to asi 4 hodiny, ale ke konci jsem vybrousil styl a příště by to bylo rychlejší.

Jeden z průvodců dokonce odpoledne prakem trefil ptáčka, tak ho vzal, oškubal a ugriloval a ani se s námi nepodělil. Věděl stejně dobře, že by mu pak z chudáčka ptáčka nic nezbylo.

Že jsme česká skupina se poznalo podle toho, že jsme poprosili průvodce, aby nám sem přivezli basu piv. Inspirovala nás jedna basa vypitých, která se povalovala u stromu. V džungli ale nic není problém a za chvíli jsme již všichni chlemtali changa 🙂

Večeře se podobala obědu, ale měli jsme navíc vepřové a čili s rozdrceným krabem, kterého jsme odchytli odpoledne, občas čili zakřupalo a polévku. Večer jsme se připravili ke spánku – dostali jsme deky a tenké matrace pod sebe a kolem nás se natáhla moskytiéra. Já to měl jednodušší – jednu deku pod sebe a jednu přes sebe a musí to stačit.

Džungle byla překvapivě tichá, sem tam cosi zaskřehotalo nebo proběhlo suchým listím, ale věděli jsme, že v této části moc zvířat není a jediné, na co si dávat pozor jsou v noci hadi a štíři, kteří by mohli zalézt do boty.