Po deváté jsme měli sraz před naším Moby Dickem s ostatními a domlouvali jsme, co podnikneme. Punk s Matesem při vyhlídkách na déšť raději vyrazí zpátky do Kanady a připojuje se k nim i Andy s Matějem. Nechce se jim z Aljašky domů, tak jim Jurek přebookoval letenky a poletí až za další dva týdny.
My ostatní jsme dneska chtěli jet do Girdwoodu, který je necelou hodinu jízdy od Anchorage, ale změnili jsme plán. Déšť ze včera se přesouvá právě ke Girdwoodu a tak by nebylo dvakrát moudré znovu zmoknout tam, proto tu ještě den zůstaneme a vyrazíme na trek. Nakonec po poradě s Johnnym z hostelu volíme Lost Lake trail, který má cca 12 km k prvnímu jezeru.
Rozloučíme se s klukama, vytaháme si věci z auta a jdeme se sbalit. Trek začíná na 7. míli silnice ze Sewardu, tak jdeme podél silnice a zkoušíme někoho stopnout. Iva se Zdeňkem jdou 500 metrů před námi a my s Pavlou a Šimonem si držíme odstup, abychom nevypadali jako jedna velká skupina a jednodušeji nám někdo zastavil. To zafungovalo a za několik desítek minut stojíme všichni společně na začátku treku.
U jednoho domku u silnice se dohodneme, že si u nich Pavla nechá pár věcí, které teď nebude potřebovat, aby odlehčila batoh. Zapíšeme se do registrační tabulky treku na parkovišti a hned nás čeká brodění říčky. Už nás to nechává klidnými, tak se zujeme a přejdeme potok. Šimon dopíjí ranní pivko a zkouší alternativní způsob – boty si dá do igelitových pytlíků z obchodu. Fungovalo by to, kdyby ten jeden špatně neutáhl… 🙂
Jdeme do kopce po cestě uprostřed lesa. Vyhlížíme medvědy a spreje proti nim máme připravené na bederním pásu, aby byly rychle k dispozici, kdyby náhodou… Z dálky k nám doléhá burácení řeky. Stále se přibližuje, až se nám odkryje vodopád, který teče přes naši stezku. V první chvíli mi prolétne hlavou, že nám trek tady skončil, ale když Šimon důkladně prozkoumal terén a říkal, že to je úplně v pohodě, tak jsme se shodli, že to překonáme. Tak opět sundat boty a hodit je na druhou stranu, rozepnout prsní a bederní pásy na batohu a opatrně našlapovat na kameny v ledové vodě. Za půl minuty byl člověk na druhé straně, proti včerejšímu přelézání klády tohle byla pohoda.
Jak pokračujeme dál, vycházíme nad les a začíná nás doprovázet i slunce. Jdeme jen v triku, protože nás zahřívá pohyb a stále šlapeme nahoru. Vlastně skoro celý trek je do kopce – 10 km a jen poslední dva bude sestup k níže položenému Ztracenému jezeru.
Postupně se nám z levé strany otevírá pohled na vysoké kopce, které od nás dělí hluboké údolí, kudy si hledá cestu divoká řeka, jejíž občasný řev se donese až k nám. Jak pokračujeme v cestě, zjevuje se nám scénické panorama i na pravé straně – zasněžené vrcholky hor nebo vykukující ledovce symbolizují protipól zeleným kopcům na druhé straně.
Čas od času si dáme pauzu, zbaštíme něco sladkého na doplnění energie a když se po třech hodinách dostaneme do nejvyššího místa treku, dohlédneme dokonce až na Pacifik v zálivu Resurrection. Už vidíme modré jezero zasazené mezi kopci a to nás táhne stále kupředu. Únava jako kdyby neexistovala, vidina brzkého konce a teplého jídla je lákavější.
U jezera už jsme, teď ale ještě najít místo ke stanování. Minulé dny pršelo a tak je země mnohdy silně podmáčená, ale po půl hodině najdeme vhodné místo přesně na dva stany a dokonce i trochu v závětří. Posbíranými kameny z okolí stany pořádně ukotvíme a můžeme se zabydlet a najíst. Večer hrajeme prší a u toho dopijeme láhev rumu. Jdeme spát opět relativně brzo, abychom zítra byli čilí a do oběda byli zpátky u silnice.
Napsat komentář