Šílená doprava, waty a přivítání mnichem

Další den po snídani odcházíme z hostelu, jedeme skytrainem a metrem na hlavní nádraží, odkud nám jede lokální vlak z Bangkoku do bývalého hlavního města Ayutthaya [Ajutajá]. Lístek za 2 hodiny jízdy vyšel na patnáct bátů tedy 9 Kč. Jedeme třetí třídou s místňákama, sem tam vlakem projde prodavač nabízející malé občerstvení, fotíme si sympatického průvodčího a z okna vlaku taky výpravčího usmívajícího se do hledáčku foťáku na jednom z nádraží. V Thajsku, podobně jak v ostatních zemích jihovýchodní Asie není problém se vyfotit s místními občany, jsou mile rádi. Třeba Petr, alias Heidi (tj. naše modelka) se fotil furt a s každým např. s babičkou v restauraci, se slečnou na letišti, atd… prostě no problem.

Po příjezdu do Ayutthaye nás omámil horký polední vzduch a modré nebe, které v Bangkoku nelze spatřit z důvodu smogu. Z vlakáče jdeme k řece, kde je přívoz za 6 bátů, který nás převeze do historické části města a přímo do čtvrti, kde je hodně hotýlků a autobusák. Než se však na 2 minuty nalodíme, prohlédneme si jeden guesthouse, který byl sice velmi levný, ale trochu mimo centrum a taky komfort nic moc.

Ne že bychom potřebovali nějaký luxus, ale vím o jednom hotýlku, který se mi před 4 lety velmi zamlouval a tak směřujeme tam, jestli ještě nemají volné pokoje. Majitelku potkám hned na ulici (kdysi mi říkala, že byla v Praze, tak ji to připomenu) a všimnu si nové velké budovy, kam nás směřuje – že prý její nový hotel, otevřený před pár týdny. Pokoje luxus, venku bazén. Dává nám cenu za trojlůžák 1200 bátů (lidi objednávající online prý platí 2000). Je to dobrá cena, ale stejně se rozhodujeme pro starší budovu, kde ubytování vyjde na 200 bátů na osobu tedy jakýchsi 120 Kč. A taky můžeme využít ten bazén. Když se ubytujeme, je čas vyrazit na prohlídku chrámů, jak jinak než na kole.

20140108_144926

Půjčujeme si bike-y za 40 bátů a vyrážíme na západ. Protože se musíme nejdříve posilnit, stavíme v místní vývařovně, kde si dáváme různá jídla za 30-50 bátů a k tomu pivo, což obsluha moc dobře nechápe, protože nám ty piva dávají po jednom, místo aby přinesli všech pět velkých piv najednou. Kdo to kdy viděl pít pivo v pravé poledne :-)

Již s plnými bříšky šlapeme kolem chrámů, lidi jsou trochu paf z toho, jak zde funguje doprava, prý jsem šílený řidič nebo něco podobného, ale já jedu v klidu podle místních dopravních pravidel, tedy vlastně podle jediného pravidla – pomalu, stabilní rychlostí, transparentně bez prudkých změn směru a ono se to nějak poskládá :-). Jo, a jezdí se zde po levé straně, někdy i po pravé když se chce…

20140108_155022Když přijedeme k chrámu Wat Mahathat, vstupujeme za 50 bátů dovnitř a prohlížíme si zříceniny starého paláce, fotíme stúpy, chedi, sošky Buddhů – a udivuje nás, že již tehdy stavěli všechno z cihel. A opět zase šlapeme k dalšímu paláci, ale dovnitř se nám nechce, místo toho si jdeme prohlídnout Buddhu z bronzu v jednom z watů.

Di se seznamuje s mnichem z Texasu, který z thajštiny přepne do angličtiny a do mikrofónu začne hlásit: „Welcome people from Czech Republic, enjoy your stay in Thailand, I wish you all eternal happiness a blablabla“ :-). Po vzoru budhistů si kupujeme zlaté papírky, které se lepí na Buddhu, kéžby ten nám dal věčné štěstí.

Už se začíná stmívat a tak směřujeme zpátky k hotelu, předjíždíme slona, který si to pohodlně šlape po chodníku. Chci to vzít okružní cestou, ale když uvidím dlouhou ulici se stánky s všemožným jídlem, neodolám a parkujeme.

20140108_171023Je to night market, kam chodí místní pro večeři, „farangové“ tj. cizinci nikde, jenom místní, to bude echt thajské kvalitní jídlo. Kupujeme si místní verzi KFC, nějaké džusy, rybu, ovoce, a taky seznamuju členy expedice s mojí oblíbenou thajskou snídaní – lepkavou rýží v kokosovém mléku a s mangem. Lenka si to jídlo tak oblíbila, že později, snad v Chiang Mai, dokázala spořádat tři porce během jednoho dne – ke snídani, k obědu i k večeři :-)

Lidé si začínají pomalu uvědomovat, že pohodová expedice v Thajsku bude mít rovněž gastronomický nádech. Po sprše a přestávce na hotýlku se někteří z nás jdou projít na další večerní trh, ale ten už víceméně zavírá, stihneme si však dát roti – palačinku s banánem a nutelou. Když se navrátíme, popíjíme na terase místní pivo Chang, který občas prostřídáme nějakou tou pálenkou z domova. Píšu Johnnymu SMS, který má s Danem zítra ráno přiletět, ať do centra Bangkoku vůbec nejezdí, protože probíhají demonstrace. Majitelka hotelu dokonce říkala, že vláda uvažuje uzavřít letiště. Snad ne.

Napsat komentář