Všechny nás kolektivně probudila zima a u snídaně, kdy jsme měli vajíčka natvrdo, lepivou rýži – oboje uvařené v bambusu, omeletku, meloun a ananas, jsme si vyprávěli, jak jsme v noci chodili na „průzkumné výlety“ kolem chatky. Všichni jsme také ráno hledali Dianky čelovku, která zmizela – nakonec se ukázalo, že si ji prý omylem vzal jeden z lidí z vesnice, co u nás byli včera odpoledne. Údajně si ji spletl se svojí, ať už je pravda jakákoliv, ve vesnici jsme ji dostali zpátky.
Dnešní část treku bude kratší než včera. Dopoledne nás čekají jen dvě hodiny a pak oběd a odpoledne to bude podobné.
Oběd byl prakticky stejný jako včera, tak ono taky co jiného v těchto omezených podmínkách vymýšlet, že? Navíc jsme měli vařené banánové stvoly, ale nic moc. Po jídle si někteří zkusili pro zlepšení chuti potáhnout z dýmky jednoho z průvodců, který mohutně blafal. Ale ani zkušený kuřák Peťa to nedal bez zakuckání, tak jsme to tak hojně pak radši nezkoušeli 🙂 Zato jsme zkusili v sobě probudit hudebního ducha hraním na píšťalku z bambusu, ale mnoho tónů jsme nevyloudili.
Dostali jsme také možnost vyrobit si z bambusu vlastní hrnečky, ale je to těžší než to vypadá. Už jen osekání bambusu dokola je umění, kterému se učíte několik týdnů. Není tak překvapení, že nám všem bambus během opracovávání praskl. Holt nám trochu tréninku ještě chybí a tady pořekadlo trénink dělá mistra platí dvojnásob.
Naučili jsme se další dovednost, která by se při životě v džungli nebo blízko ní mohla hodit. Dneska si již každý z nás umí udělat vlastní bambusovou rohož. Někdo spíš funkční než esteticky zajímavou, ale třeba u Dana se ukázalo, že mu zkušenosti s prací se dřevem a šlo mu to velice dobře.
Z dálky už slyšíme kokrhání desítek kohoutů ve vesnici a to je prosím odpoledne. Bereme to jako naše přivítání a ne jejich naprosté pomatení. Vesnice sestává z malých bambusových, hliněných, ale i cihlových obydlí. Všude pobíhá drůbež, kočky a psi. Jak jsme se dozvěděli později, psi v oblečcích jsou jasně odlišení od těch, kteří mohou v nejhorším skončit na pekáči.
Ayo nás přivedl do domku, kde budeme nocovat. Okolí domku zkrášlovala dvě 20 letá dvojčata, do kterých jsem se hned zadíval 🙂 Prošli jsme se po vesnici a bylo vidět, že na turisty tu až tak zvyklí nejsou. Byli jsme pro ně docela exotičtí jako oni pro nás. Dneska ve vesnici žije kolem 200 lidí a díky misionářům zde vyznávají křesťanství. Dojdeme až k rýžovým políčkům, kde se dozvídáme zajímavý fakt. Víte, kolik rýže za jednu sklizeň vyprodukuje políčko o rozloze 100 m čtverečních? Necháte se podat, protože nemáte tušení? Je to 2-3 tuny za sklizeň. To je mj. blízko tomu, co sní jedna rodina za rok.
Po návratu zpátky se konečně vysprchujeme a nikomu venkovní studená sprcha nevadí. Naše oblíbená činnost je tu znovu – jde se připravovat jídlo a tentokrát se aktivně účastníme. Ayo nám ukazuje, jak vařit a jednotlivě se tam střídáme. Dan byl u plotny nejvíc vidět (že by to bylo jeho proporcemi?) a měl na starosti salát. Curry se salátem byla mňamka!
Kdo nevařil, sledoval chlapíka, jak dusil na špagátku slepici. U nás rychle usekneme hlavu a je po srandě, ale tady to trvalo 15 minut. Chudák slepice. Dál jsme pozorovali, jak ji oškubává a opaluje zbytky pírek. To víte, pro kluka z města jako já to byla nevšední podívaná, a tak jsem pečlivě dokumentoval každý krok 🙂
Večer je za humny a my jsme stále bez piva. To je třeba napravit – Ayo bere mě a holky a jdeme nakoupit zásobu na večer. Kdo by čekal, že obchod bude jen obývák jedné paní, která má o dvě lednice víc? Ale cena byla překvapivě nižší než ve městě, jen 55 bátů za changa.
Jak večer sedíme kolem ohně, chce se nám (možná v lehkém alkoholovém opojení) zabékat, ale vlastně zjistíme, že všichni dohromady toho moc neznáme, tak se vrátíme k povídání. Jdu ještě pro další pivka a paní už s dětma usíná na zemi u televize, ale i tak nás obslouží. Dan si zatím na pokoji užívá pořádné thajské masáže od babči z vesnice a nemohl si to vynachválit. Ayo mě u ohně učí dvě thajské fráze. První je „Mám ženu“ a druhá „Miluju tě“. Hádejte, kterou jsem řekl jedné z těch holek? Samozřejmě tu špatnou a bylo po všem 🙂
Byl to zajímavý večer i pro Aya. V jeho 26 si dal dneska s námi poprvé pivo a pak ochutnal ještě slivovici. Říkal, že když toho pijeme tolik, tak to asi nebude špatné a že to teda s námi taky trochu zkusí 🙂 Pivo vzal v pohodě, ale ze slivovice byl chudák úplně mimo.
Kolem 23h se odebíráme ke spánku. Holky mají pokoj pro sebe, kde spí na pryčnách a my kluci spíme hned vedle na zemi přikrytí dekami. Něco nám říká, že ráno bude zatracená zima…
Napsat komentář